sdílené přenosové médium:

X uzlů, nenacházejích se na stejném místě a využívajících společné přenosové médium pro komunikaci. Pro odeslání dat je nutné dosáhnout toho, aby uzly dokázaly korektně využívat společné (sdílené) přenosové médium  a nedocházelo přitom k problematickým situacím (ztráta nebo poškození dat, konflikty, kolize,... ).

Řízení přístupu ke sdílenému  médiu (media access control, MAC) řešíme pomocí přístupových metod (media access control methods) tak, aby jednotlivé uzly mohly používat sdílené přenosové médium současně, přičemž se budou dělit o jeho celkovou kapacitu, aby jednotlivé uzly používaly sdílené přenosové médium střídavě, aby uzel který získá přístup k médiu jej měl (na určenou dobu) výlučně pro sebe. Tato potřeba nastává i v běžném životě. Např. ve třídě kdy chceme společně diskutovat a sdíleným přenosovým médiem je okolní vzduch.  Kolizní situací je když mluví více žáků současně a není jim rozumět.  Je nutné řízení diskuse pomocí pravidel: pokud chceš mluvit zvedni ruku, nemluv dokud nejsi vyzván, neskákej jinému do řeči, mluv jen po vymezenou dobu,..

U LAN je přenosovým médiem většinou kroucená dvoulinka nebo optika a to ve všech topologiích (hvězdicová, sběrnicová, kruhová, stromová, neomená,..). Vlasní přístupové metody má mj. Ethernet, Token Ring, ATM, kabelové překryvné sítě (DOCSIS) ... Nebo i "bezdrátová" přenosová média  (Wi-Fi, sítě Bluetooth, zigbee, mobilní sítě, satelitní,...)

Nezaměnovat řízení přístupu s multiplexováním: rozdíl je v účelu a důvodu svého nasazení,  v obou případech dochází k rozdělení přenosového média a řízení přístupu uzlů které se nachází různě „od sebe“, ale všechny v dosahu sdíleného média. Každý uzel má zájem získat přístup  k přenosovému médiu a vyžít ho pro odeslání svých dat.  Zájem může být trvalý nebo nárazový. Každý uzel generuje jen 1 datový tok .  Při multiplexování propojujeme uzly s N  různých datových toků, které jsou nezávislé na sobě a nesmí se smíchat.

Řízení přístupu ke sdílenému médiu může mít 2 základní podoby:

výlučný přístup,

kdy sdílené médium používá jeden uzel a neměly by jej neměly jiné uzly, cílem je přidělení sdíleného média do výlučného použití po omezenou dobu, např. pro přenos jednoho linkového rámce.  Po uplynutí doby může být médium přiděleno jinému uzlu. Např. metoda CSMA/CD a Ethernet, metoda CSMA/CA a Wi-Fi, metoda Token Passing u sítí Token Ring, ... Může mít soutěžní, rezervační, dotazovací, předávací nebo i jiný charakter.

deterministický: vše se řídí pravidly, která neobsahují žádný prvek náhod, pravidla jsou nastavena tak, aby v konečném čase vedla k cíli, tj.  aby některý z uzlů, který usiluje o získání přístupu, jej  skutečně získal,  Je-li stejný výchozí stav, je stejný i výsledek.  Je složitější implementace.

nedeterministický: řídí se pravidly obsahující prvek náhody a nemusí vést k cíli v konečném čase, tj. teoreticky není na 100% garantováno,  že některý z uzlů získá přístup k médiu.  Při stejném výchozím stavu může být výsledek různý , tj výsledek nedokážeme odhadnout, ani když známe výchozí stav. Je snazší a jednodušší implementace i nižší režie na vlastní fungování.

centralizovaný: existuje centrální autorita, která rozhoduje o přidělení přístupu,  Obvykle se rozhoduje deterministicky a dokáže garantovat právo přístupu. Může být adaptivní, kde centrální autorita může měnit strategii svého rozhodování: pracovat s prioritami.  Při výpadku či nedostupnosti centrální autority je celá síť mimo provoz.

distribuovaný: neexistuje žádný centrální prvek, vše je realizováno součinností jednotlivých uzlů.  Každý uzel se musí chovat korektně a dodržovat pravidla přístupové metody. Může fungovat deterministicky inedeterministicky a funguje i při libovolně velkém výpadku .  Je složitější implementace, musí se řešit i nestandardní situace!

ALOHA: nedeterministická (neřízená) distribuovaná přístupovou metodu vzniklá pro potřeby akademické sítě ALOHAnet na Havajských ostrovech. potřebuješ-li něco odeslat, na nic se neohlížej a odešli to … Může tak dojít ke kolizi s jiným vysíláním a přenášená data nemusí být doručena.  Nelze garantovat doručení, příjemce posílá potvrzení o úspěšně doručených datech. Pokud odesílatel v časovém limitu obdrží kladné potvrzení, považuje přenos za úspěšný, pokud v časovém limitu neobdrží potvrzení, počká náhodně zvolenu dobu a pak opakuje pokus o přenos (max. počet pokusů je omezen). Lze vylepšit timesloty, kdy je nutné se začátkem vysílání počkat na konkrétní časy. 

CS, Carrier Sense: (příposlech nosné)  uzel který chce začít vysílat, si nejprve „připoslechne“,  jestli právě nevysílá někdo jiný, tj. poslouchá tzv. nosnou (carrier). Používá jen v lokálních sítích drátových (např. Ethernet) i bezdrátových (WiFi)

kolize: nežádoucí stav, způsobený tím, že vysílá více uzlů současně.  V kolizní doméně musí všechny uzly kolizi včas a korektně  zaznamenat (signál JAM).

CSMA/CD: přístupová metoda použitá např. i u Ethernetu. CS: Carrier Sense. MA: Multiple Access používá sdílené médium ke kterému mají přístup všechny uzly, ke kolizím tedy může docházet a CD (Collision Detect) se snaží se rozpoznat,  zda ke kolizi došlo.  Tento problém odpadá ve fullduplexních variantách Ethernetu.


nevýlučný přístup,

kdy sdílené médium používá jeden uzel, jej mohou používat i jiné uzly, přičemž musí být možné odlišit od sebe přenosy jednotlivých uzlů a cílem je oddělit od sebe jednotlivé přenosy tak, aby se navzájem neovlivňovaly. Např. metody CDMA a TDMA  používané v mobilních sítích,...  Je to podobné přepojování okruhů, resp. technikám multiplexu:

TDM (Time Division Multiplexing) = technika multiplexu , TDMA (Time Division Multiple Access) je přístupová metoda pro řízení přístupu, kdy jde o řízení přístupu na principu časového dělení

FDM (Frequency Division Multiplexing) = technika multiplexu, FDMA (Frequency  Division Multiple Access) je přístupová metoda pro řízení přístupu, kdy jde o řízení přístupu na principu frekvenčního dělení

CDM (Code Division Multiplexing) = technika multiplexu, CDMA (Code Division Multiple Access) je přístupová metoda pro řízení přístu

Frequency Hopping = rychlé přeskakování mezi frekvenčními kanály (např. Bluetooth)

Problém u ISO/OSI je přetížení L2, možnost je rozdělit linkovou vrstvu na dvě podvrstvy, vyšší podvrstvu (LLC, Link Layer Control) která dělá to, co původně dělala celá linková vrstva a nižší podvrstvu (MAC, Media Access Control), kdese řeší přístup ke sdílenému médiu